Ještě do poloviny dvacátého století byly porody doma pro většinu žen běžné. V této době však dochází k prudkému rozmachu porodnictví, a tím k přesunutí porodů do porodnic a změně přístupu k matce i novorozenci.
Rozvoj techniky se zaměřuje
na sledování dítěte ještě před jeho narozením a umožňuje širší využití
operačních zákroků. Nastupuje éra antibiotik, využívaných k léčbě infekcí.
Provádějí se pravidelné kontroly během těhotenství. Přesto podle výzkumů je
pokles úmrtnosti novorozenců i rodících žen připisován jiným faktorům (zlepšení
životních podmínek, lepší dostupnost krevních transfuzí, plánování rodičovství,
zlepšení výživy,..)než právě přesunu porodu z domova do porodnic a pod kontrolu
lékařů.
Zdravotnické technice se díky dobrým výsledkům mylně začíná přikládat
nepřiměřeně velký význam a "bohorovnost" lékařů vytlačuje porodní asistentky do
ústraní a nechává jim pouze úlohu pomocnice, která se musí řídit instrukcemi a
nesmí projevovat svůj názor. Maminka a miminko se stávají pacienty i v
případech, kdy porod proběhl hladce bez jakýchkoli komplikací. Vytrácí se úcta k
ženě, jakožto bytosti, která přivádí na svět nový život. Je jí upírána její
svobodná vůle a právo mít jiný názor než lékař, který převzal v "porodním
procesu" odpovědnost.
V mnohých západoevropských státech již pochopili, že porod v porodnici není
jedinou cestou, a dokonce že v mnoha případech není ani cestou nejbezpečnější.
Proto si zde žena může vybrat jak a kde své dítě porodí. Nabízejí se tyto tři
možnosti: porod v tzv. porodním centru, porod doma (s porodní asistentkou) a
porod v porodnici. Těžko říci zda k tomuto trendu dospěje také naše republika.
Žena, která se u nás rozhodne rodit doma, nemá doposud podporu ani ze strany
lékařského personálu ani ze strany legislativy.