Hráz - perineum je tkáňový předěl mezi vchodem do pochvy a řitním otvorem, který
může být během porodu ve chvíli objevení hlavičky v poševním vchodu nastřižen.
Existují dva typy nástřihu (epiziotomie) hráze: mediální (vedený středem přímo
dolů) a mediolaterální (vedený středem dolů a do strany). V Evropě dává většina
lékařů přednost druhému typu nástřihu, při kterém se o něco sníží riziko jeho
rozšíření až k řitnímu otvoru.
Proč se nástřih provádí? Mýty o jeho nezbytnosti
Z vědeckého hlediska jsou důvody pro epiziotomii jen těžko obhájitelné, z
hlediska přirozeného přístupu k porodu jsou nesmyslné. Podívejme se na
důvody, které vedou lékaře - porodníky k provádění tohoto chirurgického zákroku
zblízka:
Epiziotomie prý:
- chrání svalstvo pánevního dna před jeho natržením
je možné předejít natržení tzn. poranění svalu tím, že jej nastřihneme? Použiji
přirovnání, které jsem nalezla v knize H. Goer, Průvodce přemýšlivé ženy na
cestě k lepšímu porodu: "Každý, kdo někdy nastřihl kousek nějaké tkaniny, aby ji
mohl po celé délce roztrhnout ví, že chceme-li skutečně zabránit povolení perinea, je nástřih tím posledním, co by nás napadlo udělat." Pokud je žena na
porod připravena a podáme-li jí dostatečné množství informací, popř. je-li možné
poskytnout ji citlivý doprovod, k poranění perinea většinou ani nedochází nebo
jsou oděrky a trhlinky jen nepatrné a snadno se zacelí.
- brání nadměrnému natažení svalů a ztrátě jejich pružnosti. Působí preventivně
proti snížené schopnosti udržet moč v pozdějším věku a proti výhřezu pochvy či
dělohy.
tuto "výhodu" lze zpochybnit velice jednoduše. K nástřihu hráze se totiž
přistupuje až v momentě, kdy se objeví hlavička miminka, tzn. ve chvíli
největšího rozestupu porodních cest, kdy jsou i svaly již maximálně nataženy.
Dále, projdeme-li si statistiky operací korigujících problémy s udržením moči a
výše zmiňovanými výhřezy, zaznamenáme, že jejich výskyt je, vzhledem k rutinně
prováděným nástřihům, neúměrně vysoký.
- omezuje riziko vzniku mozkových poškození u dětí, neboť zkracuje dobu porodu
nesmyslnost tohoto tvrzení je také patrná již na první pohled. Uvážíme-li, že k
epiziotomii je přistupováno až po objevení hlavičky, platí zde stejně jako v
předchozím případě, že doba "narážení" do měkké tkáně hráze se zkrátí nanejvýš o
pár posledních stahů vypuzovací fáze porodu.
- snáze se opravuje a hojí se rychleji než spontánní natržení, méně bolí
tento argument mohu lehce popřít popisem vlastní zkušenosti: Jsem matkou tří
dětí. Prvního syna jsem porodila v leže na zádech s nastřižením hráze, druhé dva
syny "na bobku" bez nástřihu. Po prvním porodu jsem měla 14 dní velké problémy
při sedání a "pěkně" zašitá rána mě bolela ještě minimálně další měsíc. Ve
druhých dvou případech jsem krátce po porodu (několik hodin) již seděla velmi
pohodlně, bez jakékoli bolesti.
Je-li porod veden zkušenou porodní asistentkou, která mamince poradí, kdy a jak
nejlépe začít tlačit ve vypuzovací fázi porodu, ve většině případů k natržení
ani nedochází nebo se vytvoří pouze malé trhlinky, které se velice snadno
zacelí. Pokud se rutinně přistupuje k provádění epiziotomie, riziko následného
roztržení se naopak zvyšuje. V některých případech může dojít k rozšíření
poranění až do oblasti řitního svěrače, tím se zvyšuje bolestivost, která může
být nepříjemná i později a může se objevovat např. při pohlavním styku. Také se
zvyšuje nebezpečí infekce a tvorby tzv. rektovaginálních píštělí.
Homeopatická poznámka podle Petera Chappella: "Epiziotomie, provedená s jakkoli
dobrými úmysly, vyvolává pocit násilného útoku na velice soukromou část těla.
Tento pocit útoku se může rozšířit do celého těla. Homeopatický lék, který často
vyléčí takové trauma, je STAPHISAGRIA. Několik dávek může vyléčit pocity vzteku
a zneužití a ušetřit ženu toho, aby se cítila znásilněná,..."
(zdroj: Homeopatická samoléčba, Peter Chappell, nakl. Alternativa, 1995)