Očkováním se do těla (ústy nebo injekcí) dostává vakcína,která obsahuje oslabené nebo mrtvé zárodky nemoci, proti které je očkování prováděno. Zárodky přinutí tělo, aby si vytvořilo protilátky proti této nemoci. S očkováním se začíná v prvních dnech života dítěte (ještě v porodnici - 4 den proti TBC) a do dvou let musí dítě přijmout vakcínu nejméně 9x. Přeočkování pak pokračují až do dospělosti, kdy se podává každých deset let vakcína proti tetanu. Kromě výše zmíněných očkování, je možné nechat děti průběžně očkovat proti dalším nemocem. Např. proti chřipce, klíšťové meningoencefalitidě, apod. Tato očkování ale většinou nejsou hrazena zdravotními pojišťovnami, nebo jen částečně. Stále více rodičů však vakcíny rádo zaplatí.
V České republice je očkování povinné, na rozdíl od ostatních evropských zemí,
kde se očkování pouze doporučuje. Je stanovené vyhláškou č.91/1984 Sb. o
opatření proti přenosným nemocem, na ní navazuje vyhláška č. 48/1991 Sb.
očkování proti přenosným nemocem, která byla novelizována vyhláškou č.19/1994
Sb. Dále existuje metodický návod Ministerstva zdravotnictví ČR č.14/1995, který
popisuje další podrobnosti (očkovací plán, způsob podání, kontraindikace,
apod.). Současným zdravotnickým trendem je zavádění dalších typů vakcín do
pravidelného očkovacího kalendáře. Některé experimenty probíhají již dnes.
Doporučená literatura:
PROBLÉMY S OČKOVÁNÍM, Dr. Randall Neustaedter - americký lékař radí rodičům.
Očkování může mít negativní vedlejší účinky na dětský organismus a může přivodit
i dlouhodobá poškození zdraví.
Co vám lékaři neřeknou, Lynne Mc Taggartová, nakladatelství Alpress,
Frýdek-Místek