Očkování je v poslední době jedním z velmi diskutovaných problémů naší společnosti.
Má své zastánce i své oponenty. Ve všech zemích EU je běžné, že se
rodiče rozhodují, kdy a jak budou očkovány jejich děti. Někdy také, zda budou
očkovány vůbec. V naší republice se tímto problémem rodiče ani nemají možnost
zabývat, očkování je totiž povinné. Že je imunizace spojena s velkým množstvím
rizik a může mít negativní vedlejší účinky na dětský organismus dnes není žádným
tajemstvím. Přesto před těmito problémy naše společnost zavírá oči. A nejen to,
dokonce upírá právo rodičům na rozhodování o zdraví svého dítěte.
V ideálním případě by rodiče měli mít alespoň následující možnosti:
a) získat pravdivé, podrobné informace o očkovacích látkách a rizicích
spojovaných s jejich použitím
b) svobodně se rozhodnout pro očkovací látku, která je pro jejich dítě
nejvhodnější
c) zvolit si vhodnou dobu pro provedení imunizace
d) pokud shledají, že rizika imunizace jsou příliš závažná, odmítnout očkování
U nás se zatím musíme spokojit pouze s omezenou možností vytvoření
individuálního očkovacího plánu. Co to znamená? Není vždy nutné očkovat dítě jen
pár dní po jeho narození. Často bývá vhodnější počkat, až bude dětský organismus
vyzrálejší jak po stránce imunitní, tak z hlediska vyspělosti nervového systému,
lépe se tak brání toxickým účinkům vakcín. Aby se rodiče mohli zodpovědně
rozhodovat je třeba umožnit jim přístup k objektivním informacím. Měli by znát
fakta o závažnosti jednotlivých onemocnění a o jejich výskytu v populaci. Dále
musí být obeznámeni s možnými vedlejšími účinky jednotlivých druhů vakcín a
jejich kombinací. Vhodné jsou také informace o dostupnosti kvalitní homeopatické
péče.
Otázka potřeby imunizace u nás zůstane pravděpodobně ještě dlouho otevřená. Proč
představitelé naší republiky, která se stále snaží nezůstávat ve stínu našich
vyspělejších "kolegů", nesledují jejich cesty také v oblastech demokracie a
lidských práv? Proč zde stále dochází k diskriminaci a k potlačování lidské
jedinečnosti?