Když žena zjistí, že je v jiném stavu, většinou kolem 12. týdne navštíví svého gynekologa, který ji potom během celého těhotenství "hlídá" a zajišťuje kontrolní vyšetření. Jedním z prvních je zjištění krevní skupiny matky a její Rh faktor. Pokud je Rh faktor pozitivní, je všechno v pořádku. Někdy se ale stane, že je maminka Rh negativní. Těchto případů není mnoho a u většiny žen i přesto probíhá těhotenství zcela normálně, bez jakýchkoli komplikací. Výjimečně se však můžeme setkat s tím, že maminčino tělo vnímá miminko jako ohrožující a začne se bránit.
O co tedy vlastně jde? Rh izoimunizací se rozumí vznik protilátek proti Rh pozitivní krvi plodu u žen s krví Rh negativní. Laicky řečeno: maminka si vytváří protilátky proti svému miminku, které její tělo vnímá jako cizorodé. Může se stát, že červené krvinky dítěte se dostanou do krevního oběhu matky, ta začne produkovat protilátky, které prostupují placentou a zpátky pak rozrušují červené krvinky miminka. To může vést k jeho poškození nebo i úmrtí. Častěji se tato reakce vyskytuje až ve druhém či třetím těhotenství. Léčba je pak ovlivněna sledováním vývoje matčiných protilátek a ultrazvukovými nálezy. Preventivním opatřením pro další těhotenství je podávání anti-D globulinu Rh negativní ženě, které se narodí Rh pozitivní miminko.
Od počátku 90. let je
již možné pod kontrolou ultrazvuku odebrat vzorek krve
plodu, ze kterého se zjistí jak Rh faktor, tak i stav červených krvinek. V
případě nedostatku se provádí transfuze krve do pupečníku. Vývoj matčiných
protilátek se neustále sleduje, proto je možné včasnou léčbou zajistit
bezproblémový vývoj miminka. Úspěšnost léčby je téměř stoprocentní. Miminka jsou
po porodu sledována kvůli tzv. pozdní anémii. Kontroluje se jejich zdravotní
stav a krevní obraz až do doby, než jsou dárcovské Rh negativní krvinky
nahrazeny vlastními červenými krvinkami. To je po dobu asi půl roku. Pak už může
malý človíček bez obav vyrazit do života.